Financování a kvalita služeb soukromých provozů

Služby poskytují

1. jednak státní organizace, které ve svém souhrnu tvoří veřejný sektor,
2. a dále soukromé firmy, které dohromady vytvářejí sektor soukromý.

Jde zde o to, jakým způsobem budou tyto dvě skupiny služeb financovány a kdo bude mít možnost tuto produkci konzumovat, a tím uspokojovat své potřeby. Proto si celkovou produkci rozdělíme podle následujících kritérií:

1. Prvním kritériem je nezmenšitelnost. Vyjadřuje skutečnost, že i když službu spotřebovává velký počet konzumentů, její množství se nezmenšuje. Takovým případem je třeba ohňostroj. Není důležité, kolik občanů sleduje ohňostroj. Jeho velikost a estetická hodnota zůstávají pořád stejné. A pokud se počet diváků zdvojnásobí, na kvalitě ohňostroje se opět nic nemění.
2. Druhým kritériem je nevylučitelnost. V případě ohňostroje nelze nikomu zakázat, aby jej sledoval. Celou plochu, ze které lze ohňostroj sledovat bychom museli uzavřít, a pak třeba vybírat vstupné. K oplocení takové plochy z finančních a jiných důvodů nedochází, a proto má tato služba nevylučitelný charakter.

Na obrázku níže vidíme rozdělení služeb do čtyř kategorií, a podle toho, kam produkt spadá služby, i výrobky dělíme následujícím způsobem.

Obrázek 1 Kategorizace služeb

Služby napravo nahoře nazýváme veřejné proto, že mají charakter nezmenšitelnost a nevylučitelnosti. Naproti tomu služby nalevo dole nazýváme soukromé a ty mají takové vlastnosti, že z jejich užívání můžeme vyloučit toho, kdo za ně nezaplatí. Dále při konzumaci takových statků se jejich množství snižuje. Pro uspokojení potřeb člověka je pak žádoucí, aby mohlo konzumovat takové množství služeb, které je pro něj přiměřené. Problém je v tom, které služby má poskytovat veřejný (státní) sektor a které bude poskytovat soukromá sféra.

Pro poskytování veřejných služeb je nutné vybírat od obyvatelstva daně, ze kterých se tyto produkty platí. V případě služeb soukromé sféry si pak zákazníci jejich konzumací hradí sami. Situace je následující: Tam kde si občané nedokáží plně uvědomit skutečnou cenu nebo užitnou hodnotu služby, avšak konzumace takového produktu je pro společnost žádoucí, vstupuje do hry veřejný sektor, který tyto služby poskytuje a hradí je z vybraných daní. Říkáme, že veřejné služby jsou hrazeny z veřejných financí. Zkusme si celou situaci popsat na následujícím příkladu:

Vezměme například plavání v krytém bazénu. Z obecného hlediska je tato aktivita považována společnosti za velmi užitečnou, „zábavnou“ a tedy pozitivní. Samotný provoz bazénů je však velmi drahý.  Proto stát na provoz bazénů ve vlastnictví většinou radnic přispívá. Tím dojde k tomu, že vstupné do bazénů je pro občany levnější, a většina veřejnosti si tak může plavání v krytém bazénu dopřát i několikrát měsíčně.

 V případě wellness hotelů musí být bazénový provoz hrazen jen z toho, co hotelu zaplatí jeho hosté. V tomto případě stát na provoz nepřispívá a cena vstupného do bazénu je pak samozřejmě vyšší. Z toho vyplývá, že jistá část společnosti si nemůže dovolit svůj volný čas trávit v soukromých wellness provozech. Aby mohli všichni občané nakupovat dražší služby soukromého sektoru, musela by se nutně zvýšit celková životní úroveň společnosti, což není vždy jednoduché.

Z toho vyplývá, že jedním z problémů poskytování služeb je jejich cena. Z ceny, kterou klient platí, musí být uhrazeny náklady na provoz a v případě soukromého sektoru by mělo být navíc dosaženo i zisku. Řešením by mohlo být poskytování slev.

V případě veřejného sektoru je bazénový provoz hrazen i z příspěvků státu, tedy zde již cenovou slevu nacházíme. Pokud budou použity další cenové slevy například prostřednictvím slevomatů, část peněz, které státní bazén dostane v podobě dotací z veřejných rozpočtů, bude převedena do soukromých firem, které slevomaty provozují. Existují však občané, kteří nepoužívají služby veřejných bazénů, daně platí jako všichni ostatní a podílí se tedy nechtěně na financování slevomatového (soukromého) podniku. Tato skutečnost se pak jeví jako nepříjemný důsledek špatné cenové politiky některých provozů.

V případě soukromého sektoru je situace jiná. Zde existuje na jedné straně snaha poskytnout slevu klientovi, ale to není vždy možné. Soukromá firma musí uhradit náklady na provoz v plné výši, musí vyprodukovat zisk, a ke všemu ještě poskytnout co nejvyšší kvalitu svému zákazníkovi. Proto ani zde nezbývá mnoho prostorů pro slevomaty a jiné typy cenových slev.

Díky tomu, jaký má wellness charakter, je konzumace celé škály jeho služeb pro společnost žádoucí. Jakým způsobem pak můžeme dosáhnout na cenové slevy ve všech typech provozů? Smyslem přece je, poskytovat wellness co nejširšímu okruhu veřejnosti. Nabízí se zde dvě základní možnosti.

1. Financování zdraví: Dosažení vyšší kvality života prostřednictvím dosažení wellness má v každém případě přízniví dopad na zdraví každého jedince a tak i zvýšení kvality života celé společnosti. Bez ohledu na to, jakým sektorem jsou tyto služby poskytovány, je zájmem celé společnosti zvýšení životní úrovně svých občanů. Zde se otevírá prostor pro spolufinancování služeb wellness veřejným sektorem. Jde hlavně o financování ze strany zdravotních pojišťoven. Jde například o financování programů, které umožňují předcházení civilizačním chorobám.

Graf 1 Příčiny předčasných úmrtíFinancování ze strany soukromého sektoru: Pro každou firmu v soukromém vlastnictví je velice důležité, aby v ní pracovali zdraví, spokojení a tedy i výkonní zaměstnanci. Pro zvyšování výkonnosti užívají některé provozy motivačních nástrojů, které lze považovat za částečné financování oboru wellness. Zaměstnanec obdrží poukaz a zaplatí za něj nižší cenu nebo službu nebude hradit vůbec. Jde například o příspěvky na nákup vstupenek do krytých bazénů nebo o odměny v podobě poukazů na pobyty ve wellness zařízeních. Dalším případem je pak prevence. Zde zaměstnavatelé předpokládají, že při dosahovaní vyšší úrovně a kvality života se zvýší i kvalita práce a pracovní výkon zaměstnanců. Problém je však v tom, jakým způsobem vyčíslit tyto pozitivní přínosy pro podnikatelské subjekty.

V případě jednotlivce lze položit otázku: Kolik jsi ochoten zaplatit například za jednu návštěvu sauny, jsi ochoten zaplatit 1 000,- Kč? Tato cena by asi byla většinou zákazníků hodnocena jako příliš vysoká. Otázku bychom mohli opakovat a při tom postupně snižovat částku vstupného do sauny. Tímto postupem bychom se dostali do situace, kdy dotazovaný odpoví například: „Ano jsem ochoten zaplatit 400,- Kč za jednu návštěvu sauny. Podle teoretické mikroekonomie je toto způsob jak jedinec hodnotí význam a přínos konzumované služby pro vlastní osobu. Toto hodnocení přínosů však vychází z typu osobnosti, jejího rozpoložení, duševního a duchovního stavu a i finančních možností. V každém případě je to hodnocení prováděné zákazníkem na základě jeho intuice a zkušeností.

Tento způsob zjišťování přínosů pro soukromou firmu není použitelný proto, že se zde používá intuice. Ekonomický management firmy pracuje téměř výhradně s číselnými, hlavně finančními ukazateli. Prozatím nemáme k dispozici ucelenou metodiku, jak vyčíslit ekonomický přínos firmy, která svým zaměstnancům poskytuje příspěvky na nákup a konzumaci wellness služeb. Obecný dopad zvyšování vyšší kvality života u zaměstnanců lze pozorovat až následně. Tedy management musí při posuzování toho zda wellness pro zaměstnance financovat, přijmout poměrně velkou míru rizika, že vynaložené prostředky budou větší, než výsledný přínos pro firmu, vyjádřený v penězích.

Skutečné přínosy lze pak vyčíslit až po tom, kdy je vytvořen soubor údajů, který lze v delší časové řadě posuzovat statisticky. Dále lze vyvozovat i závěr z informací, zjištěných v účetním výkaznictví. Tento přístup je však nejen časově, ale hlavně finančně náročný a je zatížen velkou mírou rizika, jak je popsáno výše. Z tohoto důvodu se u nás soukromé firmy ve větší míře nezabývají financováním wellness služeb pro své zaměstnance.